Církevněslovanské rukopisy a opis barokní poémy ze Slovanské knihovny v Praze

Vědecká knihovna v Olomouci v roce 2024 digitalizovala rukopis M I 11, který pochází z první poloviny 15. století. Jeho obsahem je asketicko-mystický traktát Stimulus amoris, jehož znění je známo z několika redakcí a bylo přeloženo i do vernakulárních jazyků. Nejstarší německý překlad pochází ze 14. století a jedním ze tří známých kompletních exemplářů je právě olomoucký rukopis. Jeho vazba zdobená slepotiskem a kováními je také středověká a jako výlep předního přídeští slouží list s perokresbou Kristova zmrtvýchvstání.

Muzeum Jindřichohradecka v roce 2024 zpřístupnilo tematicky homogenní kolekci sedmi jazykově českých a německých modlitebních knížek z druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století. U jazykově německých kodexů jde o opisy hojně tištěných sbírek, které sestavil kněz řádu kapucínů Martin z Cochemu. Rukopisy jsou zčásti vyzdobeny kolorovanými kresbami s rostlinnými nebo architektonickými motivy, do některých byly také vevázány drobné rytiny.

Z fondů Regionálního muzea v Teplicích byly v roce 2024 digitalizovány tři novověké svazky. Nejstarší z nich (sign. MS 21) obsahuje diplomatická hlášení benátského vyslance v Mantově z části roku 1629. Rukopis R 2022/36 zaznamenává církevní obřady pro různé příležitosti a byl pořízen v první čtvrtině 18. století pro Benedikta Simona Littweriga, opata oseckého kláštera, generálního vikáře českých cisterciáckých klášterů a vizitátora. Do kodexu MS 29 si zaznamenával Franz Wenzel Tobisch své dojmy z cesty z Neapole do Teplic, již podnikl v letech 1819-1820 jako vychovatel Edmunda z Clary-Aldringenu.

Ze sbírek Hudebního oddělení Národní knihovny České republiky bylo v roce 2024 digitalizováno 37 dokumentů. Jejich většina pochází ze sbírky kantorského rodu Strachotů z Panenského Týnce, menší část z podobné kolekce rodu Hübnerů z Dlouhého Mostu. Opisy pocházejí převážně z poslední čtvrtiny 18. a první třetiny 19. století a mezi autory skladeb jsou zastoupeni např. František Xaver Brixi, Jan Křtitel Vaňhal, Vinzenz Maschek, Jiří Ignác Linek nebo Václav Pichl. Kromě partitur jsou mezi digitalizovanými dokumenty rovněž teoretické příručky a učebnice.

Husitské muzeum v Táboře zpřístupnilo jako svůj první rukopis sborník z první poloviny 15. století (sign. V-M 017), obsahující zejména části různých kazatelských sbírek Jakoubka ze Stříbra. Další krátký text zapsaný na začátku kodexu je spojován s osobou zvoleného biskupa táborské církve Mikuláše z Pelhřimova a spis De quadruplici sensu sacrae scripturae je někdy připisován Janu Husovi.

Městské muzeum a galerie Polička zpřístupnilo rozsáhlý sborník opisů evangelických tisků doprovázených církevními písněmi. Jednotlivá díla byla opsána v rozmezí let 1814-1817 a většinou jde o spisy a kázání protestantského kněze Havla Žalanského (Phaëthona), tištěné v druhém desetiletí 17. století.

Knihovna Národního muzea v roce 2024 zpřístupnila čtyři středověké rukopisy českého původu. Iluminované kodexy zastupuje dvojice misálů pražské diecéze, XVI B 12 asi z doby kolem roku 1330 a XIV A 1 ze začátku 15. století. Rukopis XVII E 2 z přelomu 14./15. století obsahuje cestopis Odorika z Pordenone a spis Viléma Duranda Rationale divinorum officiorum a XVIII A 40 z roku 1398 latinské znění Postily studentů pražské univerzity Konráda Waldhausera.

Královská kanonie premonstrátů na Strahově - Strahovská knihovna pokračovala v digitalizaci skupinou 18 novověkých rukopisů ze signaturního oddělení DB II. Většina těchto svazků je českého původu z období od první poloviny 16. do začátku 19. století. Po obsahové stránce tvoří největší část právní texty a sborníky (DB II 9, DB II 10, DB II 11, DB II 13, DB II 15, DB II 16), s nimiž souvisí také český překlad Institutiones císaře Justiniána opsaný v roce 1562 (DB II 14). Významnou památkou české literatury počátku 17. století je Město duchovní jménem Rozkoš duše Václava Porcia Vodňanského (DB II 4). Dále jsou v digitalizovaných rukopisech zastoupeny např. zápisky z pražské univerzity, konkrétně z přednášek Bernarda Bolzana (DB II 19, DB II 20), modlitební knížky (DB II 22, DB II 23) nebo česká kázání (DB II 5, DB II 7).

Národní technická knihovna v Praze ze svých sbírek v roce 2024 zpřístupnila jeden rukopis a devět tisků. Rukopis (sign. C 1178 system number: 615616) vznikl asi na konci 17. nebo začátku 18. století a obsahuje kolekci alchymických receptů. Tisky pocházejí z období od roku 1645 do začátku 19. století, nejstarší (sign. F 11 system number: 606794) byl vytištěn v Paříži, ostatní v Německu. Jejich výrazná většina se věnuje vojenství a pevnostní architektuře.

Muzeum Brněnska v roce 2024 digitalizovalo další čtyři středověké rukopisy z knihovny benediktinského opatství v Rajhradě. Časově i obsahově jde o homogenní celek - všechny kodexy pocházejí z první poloviny 15. století a obsahují převážně kazatelské sbírky, k nimž jsou připojeny i jiné kratší texty (např. v R 368 traktát proti přijímání pod obojí). V některých rukopisech jsou zapsány i české a německé glosy.